Umírající zvíře

Děj knihy je vykreslen z pohledu vypravěče, univerzitního profesora Davida Kepesche, kulturního kritika s vlastním televizním pořadem. Epického děje není příliš, zápletka aférky se studentkou je jednoduchá. Větší část knihy tvoří názory a vzpomínky Davida. S nadhledem a někdy až lehce vykonstruovaným pochopením komentuje svůj předchozí život. Naznačuje, že má už dávno přečtené a schematizované určité kombinace jedinců a životních situací, do kterých se zákonitě dostávají. Svůj život má pod kontrolou, pro vše, co se děje, dovede nalézt vysvětlení. I svůj cit, který by průměrný člověk nazval láskou, balí do barvitých popisů sžíravé touhy, svéhlavé obhajoby života v osamění, do citátů z knih a filosofizujících náhledů na své životních zkušeností. Láska pak do jeho života vtrhuje s ničivou razancí a jakoby se mstí, demonstruje svoji sílu tomu, kdo už před lety popřel její existenci. Bolestný nepřiznaný cit se projevuje především žárlivostí, Davidovi nic nepřináší a hodně bere. Otravuje mu spánek, chvilky štestí i samoty. Období, které potřeboval na rekonvalescenci ze zhoubného vztahu je zběžně popsáno a pominuto. Utrpení trvající několik let se slije v mlhavou vzpomínku a nejasný pocit, který už není tak intenzivní, aby Davidovi zabránil se na konci své cesty k zapomnění otočit a bez zaváhání vrhnout se zpět do pasti osudového vztahu.

Knížka je to unikátní - hluboká, vtipná, cynická, rázná. Kdo však věří na lásku až za hrob a nechce si kazit iluze o mužské duši, neb raději nečte - řeší se zde vztahy stárnoucího muže s ženami resp.dívkami, pohled na ně jakožto pohled 'chlípníka', zavrhování manželství. Najednou jako by se můj vztah s manželem zatřásl v základech - které jsou evidentně křehčí, než si my ženy dokážeme představit.