(...) I zde se jedná o osud ženy s velkými tvůrčími ambicemi a touhou uplatnit se v mužském světě, avšak oproti předchozí knize autorka, která se vždy cítila spíš novinářkou než prozaičkou, vykračuje od publicistiky směrem k beletrii, od svědectví směrem k fikci.

(...) Z románu se o tomto tvůrci dozvídáme toliko prostřednictvím jeho osudové ženy, nenajdeme jedinou jeho repliku, jež by dokázala plastičtěji přiblížit milostné a exmilostné pnutí v jejich vztazích. Kolik fikce a kolik faktů se do listů Angeliny Beloffové promítlo, odhalí čtenáři až doslov překladatelky Anny Tkáčové: dozvíme se, že fiktivních je jedenáct dopisů z dvanácti; teprve ten závěrečný autorka převzala z monografie Fantastický život Diega Rivery z pera Bertrama Wolfeho.