Dobré jitro, člověče!

Anotace

Úvahy, myšlenky, fejetony, básně, texty z pořadů nedělních Dobrých jiter ČRo2 Praha. JOSEF FOUSEK, nevyléčitelný romantik, kráčí po obyčejné a překrásné silnici života se svým zjizveným srdcem, setkává se s lidmi, s jejich radostmi i trápením, míjí velký svět pozlátka slávy, hledá a nachází vlídnost, ve kterou věří uprostřed nečasu v domnění, že zastaví mlýny s lidskou malostí, zlobou a nenávistí. Stále o sobě pochybující, neustále hledající pokoru sám říká: "Úsměv a nikoli výsměch. Maminka Boženka říkávala, abych nevěřil všem lidem. Maminko, zůstal jsem stejný. Věřím dál, občas se zklamu, ale často nalézám lidi, kteří mi dávají sílu nemávnout nad světem rukou. A tatínek Bohuslav přece tvrdil: ,Kdo nevěří nikomu, nevěří ani sobě.´" Fousek je nazýván naivním snílkem, don Quijotem, "obchodníkem" s deštěm, a přesto má tisíce čtenářů, posluchačů a diváků. "Je to nejcennější dar," říká, "žít s vědomím, že nejsem sám, že jsou lidé, kteří, tak jako já, mají v sobě upřímnost a lásku a nesnaží se ji skrývat. Co více si mohu přát? V poslední čtvrtině života jsem našel dobré lidi a oni našli mne."