Karel Schwarzenberg - životopis

Jelikož momentálně prožívám ve své četbě 'švarcnberské' období, byl jsem zvědavý též na portrét Karla VII. z pera známé rakouské novinářky. Navzdory některým dílčím nepřesnostem (Masaryk rozhodně nebyl posledním demokraticky zvoleným československým prezidentem), musím každopádně napsat, že bylo užitečné seznámit se s názory renomované zahraniční autorky na českou a československou politiku a společnost. Tóthová je k nám Čechům poměrně přísná, což je dobře, její názory navíc nevychází od nikoho jiného, než od samotných čelných představitelů tuzemské politiky a kultury minulosti i současnosti. Biografie je psána klasicky, chronologicky, úvod knihy však přesto tvoří vtipné připomenutí velmi nekonformně pojaté Schwarzenbergovy senátní kampaně z roku 2004. Tóthová píše lehce, umně, kniha je tedy čtivá a obsahuje nadto obrazovou přílohu, jež přinejmenším dílko osvěžuje (viz fotografie trochu koženě stojícího knížete s Frankem Zappou). Záhodno také dodat (pro případné hnidopichy), že publikace není v žádném případě pokusem o nějaké 'vědecké' shrnutí Schwarzenbergova života, případně dějin jeho rodu, to ale čtenáře, vzhledem k již nastíněným plusům knihy, nemusí příliš trápit. Neboť opravdu odbornou publikací může být pro něj právě vydávaný špalek s názvem Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii (Národní památkový ústav). Vrátím-li se ještě k recenzované knížce, připojuji ještě jeden zdánlivý paradox - k nejkvalitnější části knihy patří dle mého názoru doslov Martina Putny.