František kníže Thun

Monografie o knížeti (do r. 1911 hraběti) Thun-Hohensteinovi je především příběhem politika, který - aniž by byl nějakým poblouzněným idealistou - zasvětil celou svou politickou kariéru problému společné existence Čechů a českých Němců v Českém království. Nepodařilo se, soužití těchto dvou národů směřovalo hned k několika tragickým vyústěním v dalším průběhu 20. století. Přesto, a nebo právě proto, je Thunova postava významná a (nejen kvůli své výšce) nepřehlédnutelná. Byť byla jeho kariéra v politice lemována záští Čechů či Němců, nejčastěji však obou etnik, Thun se vždy vrátil, aby pokračoval ve své vpravdě sysifovské práci. Za své působení se dočkal vděku jen málokdy, ba naopak - často musel čelit otevřeným útokům z obou stran. Je symptomatické a takřka osudové, že jeho druhé místodržitelování - vykonávané mezi lety 1911 - 1915 - končí uprostřed gigantického konfliktu Velké války. Různorodé snahy o prostředkování mezi oběma největšími národy v Předlitavsku tvoří ne náhodou též páteř monografie historika Jana Galandauera. Sledujeme Thunovu úpornou snahu o vyřešení národnostního problému v Českém království a seznamujeme se (vzhledem k rozsahu publikace žel jen letmo) s politickým kvasem v posledních desetiletích existence Rakouska-Uherska. Důvodem, proč nebyl udělen této práci plný počet hvězdiček, je nabíledni: monografie se věnuje takřka výlučně politickým dějinám. Čtenář marně hledá rozsáhlejší pasáže např. o hospodářských poměrech i kulturním životě na Thunových panstvích. Pokud bych měl mluvit za sebe, autor mě 'ošidil' též o detailnější vykreslení dějin rodu Thun-Hohensteinů a o informace o samotném životě a životním stylu v Čechách usazené aristokracie v 19. a 20. století. Navzdory těmto připomínkám jsem však s knihou velmi spokojen. Jan Galandauer měl při jejím psaní dva kvalitní spojence. Především samotného Thuna - charizmatického, schopného, lidsky snadno pochopitelného a sympatického politika. Dále pak dobu, v níž tento šlechtic působil - čas stagnace, odcházení a konce mnohonárodnostní říše ve středu Evropy. Zalitoval-li někdo z nás, že Rakousko padlo, zjistí po přečtení publikace, že jeho záchrana byla bez domluvy Čechů a Němců takřka nemožná. A do toho přišla ještě válka, jež ztěžka dýchající mocnářství definitivně zadusilo. Jelikož jsem spíše skeptik, dodám ještě jednu poznámku - tak konsensuálního, moudrého a také mazaného (ve vší slušnosti) politika budeme v Česku ještě dlouho marně hledat. Na úplný závěr, aby se nekončilo tak pesimisticky, doplním větu, kterou František Thun pronesl v závěru života: 'A přece jsme stejně lidmi: čeho je nám nejvíce třeba, je zdraví a trochu toho humoru.'