...) Hlubokomyslná prohlášení jsou přerývána nejhrubšími vulgarismy, výlety do Kantovy filosofie jsou spláchnuty sardonickým cynismem, vyšlehnutí intenzivní emoce je následováno mrazivou necitelností. Nejednoznačnost zde však neznamená autorovu neschopnost vykutat z nejsložitěji propleteného subjektu jménem člověk cokoliv smysluplného. Při bližším osahání textu pomalu zjišťujeme za pohnutkami a reakcemi literárních postav skrytý mechanismus.

Declerck píše hlavně o smrti. O umírajících a mrtvých, pohřbívání a umírání, životě k smrti nudném i smrtelně krutém a také o vraždění a vyhlazování. Povídky mají různý spád, jinou náladu, překvapivě různý tón.

(...) Povídky mají různý spád, odlišnou náladu, překvapivě různý tón: v každé spisovatel začíná znovu a hledá ke svému námětu jiný přístup. Ať už mají charakter sci-fi, filozofické rozpravy, zpovědi vojáka, nevýznamné vzpomínky z dětství nebo třeba připomínají spíš detektivku, ať vyprávějí o prasatech, muňkách anebo jahodách, o lidech různého věku, obyčejných i vážených, vždy se stočí ke smrti. Ta je přitom šokující spíš pro čtenáře než pro samotné postavy - ačkoli i ony někdy suší slzy.