(...) Topinka poezii chápe mnohem šířeji, a rozhodně ani zdaleka nespočívá jen ve slovech. Pro autora je podstatné spoluhledání něčeho, základní zkušenosti, která je nakonec vždy totožná. (...) Hadí kámen, kniha graficky zcela prostá, bez ilustrací, s bílými deskami, je tu jako původní bílý prostor, který se postupně zabydluje. Na autorovo přání zůstaly její stránky nerozřezané, tudíž čtenář musí sám učinit násilí, trhlinu, aby se k slovům dostal a uvědomil si, že se nevydávají snadno. Prořezávání, doprovázené zvukem trhaného papíru, a s ním spojené ohmatávání knihy přinášejí až haptickou rozkoš ze slova, bezprostřední dotyk. Sítí významů se prostupují u Topinky významy slov prostor a prostota - prostor nové poezie, jež se musí stát prostou k nerozpoznatelnosti, je prostý...

Všechny tyto Topinkovy aktivity nacházejí ve výboru Hadí kámen svou odezvu; kniha je dokladem vzácné tvůrčí i myšlenkové kontinuity.