(...) V knize jsou jejich práce řazeny tematicky: od vzpomínek na předválečnou romskou soudržnost v komunitách na východním Slovensku přes trudné roky války a komunismu až k situaci současné, v níž rezonují především majoritní předsudečnost a xenofobie. Romští autoři nejraději vyprávějí: základem jejich stylu je poetická zkratka a průzračnost - co mají na srdci, se rázem ocitá na jazyku, resp. na papíře. Jejich texty se tak blíží deníkovým zápisům, a to nejen svojí fragmentárností a otevřeností, ale také realistickým základem, syrově nahozenými popisy toho, co autor vidí nebo viděl kolem sebe. Spontaneita jejich výrazu však často dobarvuje skutečnost fikcí, takže do některých vyprávění pronikají prvky legend, báchorek a pověstí, a to jednou hrdinských, jindy fantaskních až hororových. Sytá duše je kniha věrná svému šťastně zvolenému titulu: literárně neškolení tvůrci, kteří by sami sebe za spisovatele nikdy nepovažovali, píší proto, že psát musí - že je cosi nutká, že se v nich náhle vzedmuly emoce, že se jejich duše nasytila bolestí či štěstím. Díla romských autorů mají stejný kořen jako lidové umění nebo art brut. hodnocení 90 %

(...) K nejstarším zařazeným autorům patří vloni zesnulá sedmasedmdesátiletá Tera Fabiánová. Výmluvný úryvek, osvětlující název knihy, použili editoři ze životopisného vyprávění jiného nestora romského písemnictví Andreje Giňy. "I když dříve Romové hladověli, dovedli jeden druhému prokazovat úctu, drželi pospolu, dovedli si odpouštět a jeden ve druhém viděl člověka. Měli jsme sice hladový žaludek, ale duše byla sytá," vzpomíná Giňa na minulé doby. Nejmladší romské literáty v knize zastupuje šestadvacetiletý student Patrik Čonka.