Největší předností Calassovy knihy je, že se o K. - ať už tato iniciála znamená cokoli - nesnaží říct nic nového. V patnácti kapitolách se slibnými " kafkovskými" názvy (Neveselý zámecký pán, Ze snů Pepi, Mocnosti nebo Dámské kapesníčky) se dostaneme ke všem tématům a motivům, které čekáme - vyvolení a odsouzení, cizinectví, prázdnota, stud, oběť, metafory boje, zápasu a procesu, zasvěcující erós. Přesto netonou Callasovy " zápisky" v klišé. (...) Místo další zasvěcené a originální interpretace Kafkova díla máme před sebou spíš jakýsi pietní čtenářský deník přesně ve významu citovaných Nabokovových slov: " Krása přičtená k pietas - více už není možné se přiblížit k definici umění. Kde je krása, tam je i kajícnost."