(...) Stránky řadili na způsob filmového vyprávění, spojujícího třeba velícího důstojníka z podhledu chodců s širší scenerií z nadhledu dobyvatelského transportéru. Koudelka při opakovaném ztékání vojenské techniky pochopitelně riskoval život. Jeho neokázalost podtrhují dobové informativní texty namísto oslavného eseje. (...) Koudelka během oněch deseti srpnových dnů pravidelně fotografoval improvizované (tedy rukodělné a unikátní) plakáty, které okupanti Pražanům přes noc strhávali. Jako dokumentarista z vlastní vůle si byl nezastupitelnosti užitého média vědom silněji než desítky profesionálních reportérů. Nikdo jiný události neuchoval s takovým smyslem pro vizualitu.

(...) Jsou známi vítězové soutěže Magnesia Litera 2008. Už mám tip na KNIHU ROKU pro ročník příští: svazek Josefa Koudelky Invaze 68. Jde o jednu z nejintenzivnějších obrazových publikací, které v této zemi kdy vyšly!

(...) Tvrdohlavý fotograf se naštěstí nechal přesvědčit v tom nejdůležitějším: kniha uveřejňuje dosud největší výběr čítající přibližně dvě stě padesát fotografií, dokonce i ty lehce rozmazané, které živě zaznamenávají pohyb davu, z něhož zřetelně vystupují zaťaté, ale neozbrojené pěsti. Fotografie jsou řazeny tak, aby byl zřetelný příběh: první demonstranti s vlajkami, kteří už vědí o kolonách mířících na Prahu, přijíždějí na korbách náklaďáků a houfují se na citlivých místech - u sochy svatého Václava a před rozhlasem. Pak přijíždějí první tanky, lidé je obstupují, dovolují si stále víc, stavějí barikády až dochází ke střetům. Ulice hoří, fasády jsou rozstřílené, na zemi leží mrtví a zranění... Pak nastává tichý vzdor, lidé mlčí, ale stále je jich v ulicích plno, rozvěšují posměšné plakáty vyzývající vojáky k odchodu. Obrazovou část knihy doplňují dobové texty, prohlášení vlády, hesla z plakátů, úryvky z novin a nejsilnější jsou výpovědi svědků, často zraněných.