(...) Byl Edwin Drood zavražděn, nebo se jen skryl a v pravou chvíli se objeví živ? Dickens bohužel zemřel dříve, než mohl tuto záhadu objasnit. Jenomže v poslední napsané kapitole jen tak mimochodem vepsal větu: "Takový byl obecný stav věcí v období, k němuž nyní dospělo naše vyprávění." Jenomže o mnoho dál se vyprávění neposune, protože Dickens pak už napsal jen pár stránek a doslova nad prací jej zastihla smrt. Není divu, že tento román od svého prvního uveřejnění láká znovu a znovu k domýšlení tohoto rozehraného příběhu. Jenom těch otištěných řešení bylo v 60. letech minulého století již přes dvě stovky. Jejich autoři vycházeli z předpokladu, že Dickens ve svém románu rozmístil dostatek náznaků a stop, na jejichž základě lze záhadu Edwina Drooda rozluštit. A to vzdor tomu, že velký autor knihy Svět Charlese Dickense, Angus Wilson, soudí, že "Dickens byl typem umělce, u něhož jednotlivé části díla (jakkoli se nám jeví pravý opak) spolu vzájemně souvisí tak úzce, že klíčem k celku je pouze celek". Jeden z nejslavnějších pokusů vyřešit tajemství Dickensovy poslední knihy byl před deseti lety vydán také česky. Jde o knihu Pravda o případu D. (Knižní klub, 1998), pod níž jsou spolu s Dickensem podepsáni dva významní italští autoři detektivek Carlo Fruttero a Franco Lucentini. V částech, jež k Dickensovu románu dopsali, se v Římě setkávají nejslavnější světoví detektivové od Holmese, otce Browna, přes Poirota, Maigreta po Marlowa či Nero Wolfa a mnohé další, aby zde ono tajemství vyřešili. Nové vydání Dickensovy knihy z nakladatelství Albatros dává příležitost k vlastnímu řešení všem čtenářům. Ale aby se mohli v dosavadních řešeních alespoň všeobecně zorientovat, je kniha doplněna doslovem mimořádného znalce detektivního žánru Josefa Škvoreckého, který se návrhy četných autorů snaží alespoň obecně zmapovat a připomenout nejoriginálnější řešení. Kniha ve výborném překladu Jarmily Emmerové si zaslouží být čtena i pro jiné než detektivní tajemství, stejně jako ostatní slavné Dickensovy romány.