(...) Jak ví každý jeho čtenář, lze Singerovy povídky rozdělit do tří základních tematických množin. Tím prvním je svět východního židovstva, svět jeho rodičů, otce rabína a milující matky, svět zalidněný desítkami postav sousedů, venkovanů, chasidů, rabínů, nešťastníků i osob milujících i milovaných, prosťáčků i dobrodruhů. (...) Druhý okruh představují povídky, v nichž Singer a s ním i jeho postavy, směrují tento tradiční, v mnohém ještě středověký svět židovských štetlů do sekulárního prostředí, nejčastěji předválečné Varšavy, nad níž se vznáší přízrak nadcházející katastrofy. (...) Třetím prostorem příběhů je Amerika a osudy Židů, které do ní přivály evropské běsy. (...) Singer vypráví o strašných věcech, avšak ví, že nemůže nikdy mluvit o ničem jiném než o tom, co přišlo po nich. Jsou to zprávy ze světa, který žije v prodlouženém čase. Bůh, který zůstal ve štetlech, dal tomuto lidu šanci. Jak ji využijí a zda ji pochopí, je pak jen na nich. O tom vyprávějí povídky Klíč, Osud, Syn. A vlastně o tom stále vypráví nekonečný svět Isaaka Bashevise Singera.