(...) Poctivě se pokouší pochopit, jaký to byl člověk a jaký vedl život. Nevyhýbá se přitom ničemu - neléčené psychické nemoci, neujasněné sexuální orientaci, posedlosti tvorbou i ovládáním druhých. Je to obraz soucitný i tvrdý, v němž nescházejí slova o sebelásce, hysterii, aroganci. A zároveň o talentu, překypující imaginaci, výtvarné fantazii. Kromě o Léblovi je tato kniha i sugestivním obrazem divadla 80. a 90. let s přesahem do souvislostí předcházejících i následujících. Způsob, jakým je napsaná, vypovídá mnoho o literárním talentu a jazykovém bohatství autorky řady prozaických knih, scenáristky a překladatelky. Kniha o Léblovi je víc než monografií. Je strhujícím příběhem jedinečného osudu.