(...) Je mu cizí akademický suchopár, umí být příjemně a pronikavě osobní. Ostatně není historikem ani teoretikem výtvarného umění a ve svých úvahách pokouší jen svoji zvědavost, empatii a umění vhledu, které ho zavádějí až do krajin sociologie, filozofie a dějin literatury. (...) "Umožnili jsme vznik reklamě a elektronickému obrazu za účelem okamžitého předávání informací co největšímu počtu lidí. Obrazy zmanipulované médii nám ale nedopřávají čas pro kritiku nebo reflexi z odstupu," píše Alberto Manguel. Právě takovým zastavením je jeho kniha. Připomíná jakousi komentovanou prohlídku v galerii poté, co kustodi vyženou poslední návštěvníky, zamknou za sebou a čtenář má to privilegium zůstat tu v tichu a o samotě. Teprve v takovém pozastavení získává možnost do obrazů doslova vstupovat.

(...) Na ni volně navazuje Čtení obrazů s podtitulem O čem přemýšlíme, když se díváme na umění? Nejde tu o žádnou ucelenou teorii či o úhrnný kunsthistorický přehled, nýbrž o tucet vybraných děl z dějin západního umění, která autora obzvlášť oslovila a on o každém z nich napsal příběh, jehož prostřednictvím se dostává k souvislostem, k asociacím a - k dalším dílům.