(...) Na autorčině stylu je jasně patrné, že má za sebou scénáristické zkušenosti. Románu dominují dialogy, realistické, k tomu patřičně drsné, ale také plné černého humoru. Především ony jsou příčinou toho, proč je Psí zima, z dějového hlediska víceméně standardní dobrodružná fantasy, čtenářsky tak přitažlivá. Repliky jsou zde totiž veskrze životné a ve své hemingwayovské stručnosti utvářejí charakter hrdinů daleko přesněji a přímočařeji než sáhodlouhé vnitřní monology nebo popisy (nejjednodušší příklad - stačí porovnat způsob mluvy zaklínačů a upírů). A když se k tomu připočte schopnost Neomillnerové pomocí rychlých střihů zdynamičtit dramatické situace, je jasné, že kniha má šanci oslovit i širší čtenářskou veřejnost, ne jenom tu úzce specializovanou na fantastiku. Petra Neomillnerová v Psí zimě potvrdila pověst talentované autorky s velkou budoucností, která by se zdaleka nemusela omezovat jen na fantastický žánr. Ze čtenářského hlediska je ale třeba počítat s tím, že její knihy jsou podobny letu na neřízené střele. Ta střela však téměř nikdy nemine cíl.