Sekularizace v západní Evropě 1848–1914

Anotace

Ve své nejznámější a nejdiskutovanější knize, která navazuje a rozšiřuje témata zpracovaná v publikaci Náboženství a lidé západní Evropy 1789–1989 (česky CDK 2007) se birminghamský profesor Hugh McLeod věnuje perspektivnímu zkoumání sekularizace v Evropě od revoluce 1848 po první světovou válku. Vychází sice ze sociálněvědních, zejména sociologických diskusí, zpracování látky je však povýtce historické. Považuje i nadále sekularizaci za ústřední příběh moderní náboženské historie, zaměřuje se však spíše na konkrétní společnosti (anglickou, francouzskou, německou), nikoli pouze na oblast idejí. Klíč k náboženské situaci novověku vidí v pluralismu a v kontextu vášnivých náboženských střetů mezi konfesemi.
Knihu zahajuje brilantní analýza revolučního roku 1848, který přivodil politické i náboženské změny takřka v celé Evropě. Situaci veřejných institucí, různých společenských skupin a trendy ve víře a náboženské praxi jednotlivců zkoumají kapitoly, které též rozvíjejí myšlenku ohrožení a zachování identity, tolik významnou i v současnosti. Metodologické novum par excellence představuje rozbor lidové kultury. Publikaci završuje „hrozný a nesvatý“ rok 1914, kterým končí jedna fáze moderní doby. Autor zdůrazňuje, jak jsou pro něj podstatné a určující rozpory mezi proklamovanou vírou a skutečným chováním a ambivalence v hodnocení přežívání, případně odumírání náboženství.