Konec světa & Hard-boiled Wonderland

Japonský prozaik Haruki Murakami si mezi českými čtenáři vydobyl postavení bezmála kultovní, a to především díky překladům románů Norské dřevo a Kafka na pobřeží. Nyní vychází jeho starší dílo Konec světa & Hard-boiled Wonderland – a jde o úplně jiné čtení, než jsme doposud byli zvyklí.

(...) Pátá česky vydaná Murakamiho kniha čtenáři ukáže, jak tragický, kompozičně objevný a náročný byl dnešní poměrně snadno stravitelný spisovatel ve svých začátcích. (...) Murakamiho obvyklé ztvárnění surreálního prostředí podané dokonale postmoderní metodou v čtenářsky přitažlivé ich- formě nechává hrdiny nahé, bezbranné a odevzdané, ne však zdeptané. Události "přicházejí a míjejí jedna za druhou jako kolotočoví koně", a kdo zná sílu osudu a vyrostl v typicky japonské podřízenosti, ví, že nemá cenu vzdorovat. Stačí se položit do řeky a pokojně odplout. Murakamiho typičtí hrdinové, osamělí milovníci jazzu, aut, sexu na jednu noc a kvalitního alkoholu, tak po marném vzpírání činí ve svých snových světech.

(...) Haruki Murakami své čtenáře nemanipuluje. Jestli někoho někam kormidluje, pak své postavy do nemožné situace, která ale působí očistně. Nevyspalý kalkulátor ve snaze zabránit konci světa podniká s růžovou dívkou cestu nebezpečným tokijským podzemím plným příšer, pijavic a stoupajících vod. Aby vydrželi a nebáli se ani neusnuli, cestou peklem si zpívají třeba Idylu u kamen nebo Já sním o Vánocích bílých. Vyprávějí si nejhezčí i nejsmutnější věci, co kdy zažili, četli, slyšeli. Rozpomínají se - a právě tím se zachraňují. Za normálních podmínek sentimentální, a proto nesdělitelné, a proto zapomínané vzpomínky v hororových podmínkách vyslovit lze. Murakami je v těchto kontrastech mimořádně vynalézavý, svobodný a nepostrádá humor: jeho kniha se podobá žánrové hostině, která se však odehrává jakoby mimochodem, jako by si někdo náhodou četl v peřinách Turgeněva.

(...) Jde o román, v němž je naděje jen málo, kde na člověka v podzemí útočí odporní pokoutníci a kde si jeden musí hlídat i vlastní stín, aby o něj nepřišel. Najdeme tu však pasáže, jež se krásou a poetičností směle vyrovnají všemu, co jsme dosud od Murakamiho mohli v češtině číst. Konec světa sice není radostná záležitost, ale přesto se dá vylíčit s noblesou a jistou špetkou zklidňující nostalgie.