(...) Chuligánův návrat nejsou chronologicky vyprávěné memoáry, autor na sebe vrství jednotlivé události z různých období svého života, o některých se zmíní jednou, jiné se bolestivě opakují. Skrze několik klíčových událostí autor strhává všechny své životní masky a neguje společenské postavení, jehož snad kdy dosáhl; vrací se sám k sobě, ke svému židovskému původu a rumunské vlasti, které se v něm nerozlučně prolínají a nedokáže je od sebe oddělit, ač zpochybňuje i ty. (...) Židovský původ umožňuje autorovi získat nad Rumunskem nadhled, ačkoliv mu to zároveň znemožňuje tuto svoji vlast, s níž je spojen jazykem jako pupeční šňůrou, úplně odmítnout, jako to udělal například francouzský filosof rumunského původu Emil Cioran. Manea svým neustálým systematickým a poctivým hledáním, tázáním a procházením své osobní historie, propletené s dějinami Rumunska ve druhé polovině dvacátého století, nakonec nedochází ke smíření.

Zásadním tématem autobiografické knihy Chuligánův návrat je pátrání po identitě. V čem spočívá lidská identita - v národnosti? ve vyznání? Co znamená, co obnáší být Židem/židem? Co Rumunem? Jde o jistý druh osudu...? Existuje národní identita, nabízí něco hmatatelného? A kolik „rumunského“ zůstává v emigrovavším spisovateli?

(...) Norman Manea ale není v pozici moudrého muže, který se upoceně pokouší vědomosti přetransformovat do románu. Právě naopak, v Chuligánově návratu přináší příběh svého života a ukazuje vlastní pohled na svět - zároveň ale velkoryse poskytuje prostor všemu, co považuje za zajímavé. Rumunský prozaik je poklidným hostitelem -decentní v každém směru, nikomu se neposmívá, nikoho nezneužívá. (...) Výsledkem je román, který je velkým uměleckým zážitkem. Z Chuligánova návratu netrčí chladný konstrukt ani autorovy ambice - neokázale odkrývá, kolik těžkých a těžko slučitelných situací se vejde do jediného osudu.