Paměť a dějiny č. 4/2008

Anotace

Společným jmenovatelem posledního čísla Paměti a dějin v roce 2008 jsou 50. léta 20. století v Československu. Důvod je prostý: ačkoliv se jedná o snad nejtemnější období českých moderních dějin, podzimní veřejná a mediální debata vyprovokovaná článkem Adama Hradilka o příběhu Miroslava Dvořáčka, potažmo Milana Kundery v časopise Respekt jasně ukázala, že úroveň znalostí o tomto dějinném úseku je obecně stále nízká a česká veřejnost nedokáže plně rozlišovat mezi těmi, kteří komunistickému režimu vzdorovali a těmi, kteří mu buďto přihlíželi, nebo aktivně napomáhali jeho upevnění a „legalizaci“. Klíčovým přístupem k pochopení 50. let v Československu je na jedné straně individuální příběh a na straně druhé vhled do institucionálního rámce, který totalitnímu režimu umožnil nerušeně fungovat a ovládat své poddané.
Na jedné straně tak přinášíme třeba příběh Františka Havlíčka, který byl vězněn Gestapem a popraven komunisty (Petr Mallota: František Havlíček – oběť dvou totalit) nebo Josefa kardinála Berana, kterého režim vyhnal ze země (Stanislava Vodičková: Ať si Berana vezmou, doma je nebezpečný), na straně opačné pak čtenáři přibližujeme fungování jednotlivých složek režimu na příkladu snahy StB o zamezení kontaktu československých občanů s pracovníky zastupitelských úřadů (Milan Bárta: Akce Izolace) či zprávy o fungování věznice Plzeň-Bory na přelomu 40. a 50. let (Tomáš Bursík: Násilí páchané na politických vězních na Borech v letech 1948–1952). Pozornost ovšem věnujeme i úloze intelektuálů, obecně považovaných za elitu společnosti. Studie literárního historika Petra Hrubého (Petr Hrubý: O vině, nápravě a zapomnění. Ideová eroze stranických intelektuálů) se zabývá příběhy řady významných vzdělanců, kteří se aktivně zapojili do „budování socialismu“, naproti tomu Rudolf Vévoda (Prozaická skutečnost lyrického věku. K osudům českých spisovatelů v době nástupu komunistů k moci) popisuje osudy těch, které v téže době režim likvidoval, ať už existenčně nebo fyzicky. Svůj názor na tuto problematiku pak v rozhovoru sděluje i český spisovatel, politik a diplomat Jiří Gruša.