Legenda o kejklířích se slzami

Román Legenda o kejklířích se slzami nás zavádí do doby, kdy bylo Maďarsko pleněno Turky, avšak děj se odehrává střídavě na mnohem širší ploše evropských zemí a v popředí stojí okrajové, pro dějiny nepodstatné postavy, často bizarní figurky se symbolickým charakterem. Setkáváme se zde s kejklíři, vojáky, derviši, liliputány...

(...) Textem prolíná dynamický souboj života a smrti a zároveň se tu v jeden celek spojuje profánní a posvátné, vysoké a nízké, krásné a ošklivé. (...) Nejsilnější dojem vyvolává autorova imaginace a schopnost vystižení atmosféry doby. Historicko-surrealistická freska o válečném rozkladu je zároveň působivým podobenstvím o stavu současného světa: " Svět ovládá zlo. Samá válka, hladomor, neštěstí. Lidská duše marně doufá a marně je dobrá, kazí ji bestie. Všechno se rozpadá a nic nemá tvar."

(...) Darvasi zvolil pro svůj karneval smrti kostýmy a kulisy z války Maďarů proti Turkům, respektive třicetiletou válku. Ale i když se osudy jeho postav odehrávají v dostatečně odlehlém historickém čase - rámují ho pro Maďary klíčové roky 1526 (bitva u Moháče), 1541 (obsazení Budína Turky) a 1686 (dobytí Budína habsburskými vojsky) -, dotírá na nás při četbě stále naléhavěji pocit, že to, co sledujeme jako zprávu z minulosti, ve skutečnosti trvá. Zlo, nad kterým už i ďábel ztratil kontrolu, protože se stalo výsadou člověka a jen jeho vůli a zákonům podléhá, je zde předvedeno tak "svižně" a věcně, v tolika variantách a inovacích a v tak detailních záběrech, že předem znemožňuje nadhled i odstup. (...) Násilí plodící bolest se tedy ukazuje jako jediná spolehlivá kontinuita lidských dějin. Nelze jí čelit ničím dílčím, jedinečným. Je třeba najít nějakou jinou kontinuitu, aby křehká rovnováha dobra a zla zůstala zachována.

Otevíráme knihu a spatřujeme svět definovatelný pojmy bezhraničnost, mnohost a otevřenost. Starý kontinent, nám důvěrně známý, a přesto zde, v Darvasiho románu, divoký a neprobádaný, jehož krví pulzující tepny představují hranice státních útvarů, kurií a držav, které stejně rychle jak vznikaly, mohly opět zanikat.