(...) Je to právě prolínání starého a nového, co na první přečtení překvapí. Prastarý model oddělených světů života a smrti, spojený s digitálním prostorem, moderní slovní zásobou a aktuálními atributy lidské civilizace, je kupodivu literárně životaschopný a nepůsobí nijak lacině. Autorka si nepomáhá vypravěčskými berličkami - dovysvětlováním přímo v textu (což posléze předkládá v podrobném literárněteoretickém epilogu), nepančuje, nenastavuje, nýbrž "pouze" svébytně a originálně vypráví. (...) Olga Tokarczuková v románu Anna In v hrobech světa ukazuje jednu z možných cestiček, po kterých se literatura může vydat. Bez šokové terapie, postmoderní nepřehlednosti, bez obsesí a obscénních scén představuje čtenáři příběh, který má hloubku a přitom si zachovává čtivost, tah a jazykový perfekcionismus. Recyklace starých motivů není závadou, nýbrž předností, a je příjemně překvapující, jak elegantně lze spojit nesouměřitelné světy.