(...) Tato kniha dnes patří ke klasice. Šestadvacet let stará práce amerického politologa a odborníka na kultury jihovýchodní Asie Benedicta Andersona Představy společenství. Úvahy o původu a šíření nacionalismu nabourala ve své době řadu mýtů, které obklopovaly formování moderních národů. Především, že národ je komunita "půdy a krve". Anderson totiž nechápe dějiny národů jako příběhy společenství, která po staletí bojovala za návrat ke svým pošlapaným hodnotám a tradicím. Národ je podle něj poměrně nedávný fenomén; společná představa, která se zrodila v hlavách učenců a rozšířila se ruku v ruce s rozvojem kapitalismu a komunikačních technologií.

(...) Anderson nabourává představy, které nám vštípili ve škole, o dávné existenci českého národa, který se na přelomu 18. a 19. století díky píli obrozenců probudil ze spánku. Naopak se snaží ukázat, že nacionální identita je moderní záležitostí a že souvisí s rozpadem předmoderních kulturních systémů, a to zvláště náboženských společenství. Podstatou národa není jazyk, krev ani půda. Není to žádný takto objektivně daný znak. Národní příslušnost a nacionalismus Anderson považuje za kulturní artefakty zvláštního druhu, které se zformovaly na konci 18. století "protínáním samostatných historických sil". (...) Základem národního vědomí je schopnost představit si národní společenství. Andersona zajímá, jakým způsobem se zformovala tato schopnost člověka cítit se bytostnou součástí národního společenství, z něhož za celý život může poznat jen zlomek počtu všech jeho příslušníků, a přesto nikdy nezapochybuje, že je jedním z nich.