Holandská spisovatelka se ve svém příběhu zabývá zásadními otázkami vztahu mezi dvěma lidmi. V čem vůbec spočívá citová blízkost? A lze toho druhého úplně pochopit? Román Anny Enquistové (nar. 1945) Návrat domů vypráví příběh manželky slavného moře - plavce Jamese Cooka, která čeká na je ho návrat z druhé cesty kolem světa. (...) Autorka velmi citlivě zachycuje vpády zneklidňujících pochybností, myšlenek a vytěsněných vzpomínek i zakázaných přání, které se hrdinka snaží vždy rychle zaplašit a které se ozývají čím dál častěji zejména po Jamesově návratu domů. Elizabeth budí již od začátku dojem, jako by plnila nějakou roli a chtěla dostát veškerým očekáváním, zvláště ze strany manžela. V úsporných sondách do jejího nitra čtenáře stále více zneklidňuje frekvence jakéhosi imperativu, vyjadřovaného mimo jiné nadužíváním slovesa musím.

(...) Není to historický román, ani dobová freska s psychologizujícími prvky, dokonce ani cestopis popisující Cookova námořní dobrodružství. Nakonec, od toho tu máme jeho cestovní deníky. Děj románu se neodehrává lineárně, spíš jako by vyzařoval z nějakého středu: sdružuje se kolem centrálního motivu, utahuje se pomalu a postupně jako smyčka na oprátce, temná předzvěst skutečné i pomyslné smrti. Tím středem může být jeden obyčejný domek v Londýně a jedna žena. (...) Vyjadřování Enquistové je uměřené, citově podbarvené, ale svým způsobem poutavě strohé, neotřelé. Vášnivá vypravěčka a bývalá psychoanalytička nenechává čtenáře trpět zbytečně. Autorka precizně vykreslila postavy i životní situace, poctivě vede čtenáře až k závěrečné katarzi, jež je osvobodivá. Řadu věcí a situací může čtenář očekávat, přesto román neztrácí nic na své dramatičnosti. Enquistová nevypráví tragický příběh jednoho života, naopak, ona život oslavuje. Ve všech úmrtích i tragédiích, všude cítíme plnohodnotný život s vášní, láskou a naplno. To je základním poselstvím této neobyčejné knihy.