(...) Ta znepokojivá, neuchopitelná, bez ustání a bez rozvířených emocí přemýšlející postava pana Testa, asi čtyřicátníka, jenž žije z občasných spekulací na burze, ona zosobněná důslednost a oproštěná existence tvořila součást Valéryho osobnosti daleko vytrvaleji a déle než pouze po onu rozlučku ve vývojové fázi, kterou tvůrce v předmluvě označuje za osobnostní "hlubokou vnitřní proměnu".