Christina Domestica a lovci duší

(...) Výchozí formulí posledního Cimpoeşova románu je literatura faktu, protože je však spisovatel ironikem se sklonem k mystifikaci, jde o "fakta" fiktivní. V části nazvané Předehra je čtenář s veškerou seriózností populárně-vědecké práce uveden na "málo známý sopečný ostrov v jižním Tichomoří", jenž se v šedesátých letech minulého století stal majetkem rumunského státu, avšak po předchozím majiteli tu zůstala americká vojenská základna. (...) Satirik Cimpoeşu se opět stává oním neodolatelným bezprostředním pozorovatelem a glosátorem, jak jej známe ze Simiona Výtažníka. Neujde mu nic: rumunská národní mentalita, pozůstatky totalitní minulosti, pseudohistorické výklady prosincové revoluce 1989 ani naivní víra ve spasitelnost kapitalismu.

(...) I proto, že tahle knížka, v níž se kombinují prvky špionážního románu, sci-fi, literatury faktu i politické satiry, vyvolává povzdech: vážně se nenajde český autor, který by svedl psát o nedávné české minulosti se stejným vtipem a nadsázkou? (...) Ale na čtenářském požitku nutnost lámat si chvílemi hlavu zas tolik neubírá. Dostává se jí totiž podnětů k pobavení i zamyšlení - neveselá, truchlivá to byla doba. Jak jinak na ni vzpomínat než s lehce cynickým humorem?