(...) "Je to poctivé a originální vyprávění o životě jednoho z nás. Obraz českého venkova první poloviny minulého století včetně hanebné konfiskace majetku a vystěhování pracovitých a poctivých lidí," napsal o knize Jiřího Šimona Ukradený domov nedávno zesnulý spisovatel Arnošt Lustig. Podle Lustiga spočívá půvab knihy, která nyní znovu vyšla v Knižním klubu k autorovým nedožitým 75. narozeninám, především v její pravdivosti, v tom, že je záznamem skutečných událostí a osudů. Jiří Šimon věnoval Ukradený domov památce svých rodičů, kteří se nikdy nevrátili na rodinný statek ve Veselé u Mnichova Hradiště, zkonfiskovaný v 50. letech. Knížka nese podtitul "Jak se žilo na vesnici ve 40. a 50. letech", autor tato léta nahlíží očima chlapce, jímž tehdy byl.

(...) Ukradený život je ovšem jiným typem knihy, o autorově vlivu na vrcholový sport se tu dozvídáme jen z přebalu. V textu se naopak Jiří Šimon vrací do dětství a mládí. Vypráví o všednodenním životě venkovské rodiny, o tatínkovi a mamince, o drobných radostech - třeba o vůni a chuti maminčina naloženého tvarohu nebo o nešizené zmrzlině cukrářky paní Vrabcové -, o psech a zvířatech z rodinného hospodářství, o prvním kole, o zvycích a způsobu života, který je už prakticky ztracený, zapomenutý. Dojde také na školu, na sousedy, zajímavé lidské typy z okolí. Závěr patří válečným letům a době kolektivizace, která Šimonovu rodinu trpce a tragicky poznamenala. "Půvab této knihy spočívá především v její pravdivosti, je záznamem skutečných událostí a osudů. Přečtěte si ji a budete moudřejší o cennou, draze zaplacenou zkušenost," poznamenává v drobném úvodu Arnošt Lustig.