(...) Návrat k Enzensbergerovým starším esejistickým textům rozhodně není výrazem zdvořilé piety. Současného čtenáře oslovují schopností zformulovat osobitý soud, který svou kritickou vyhraněnost neodvozuje z efektních exhibicí či efemérních spekulací, nýbrž z respektu vůči zákonitostem jazyka a "přízemním", ověřitelným faktům. Vydání Esejí je tak příležitostí, abychom Enzensbergerovy úvahy přečetli jako doklad osobitého a nepovrchního myšlení, které zůstává nadčasově inspirativním příkladem inteligentního vzdoru vůči dobovému zmatení myslí.