(...) Brügel, ačkoliv nebyl nikdy profesionálním historikem (po roce 1948 se živil psaním do německých a švýcarských periodik), se pokouší o maximálně objektivní pohled na zkoumanou problematiku a svou osobní účast na konkrétních událostech zmiňuje pouze okrajově. Tento přístup se nejvíce projevuje v jeho hodnocení dvou protagonistů česko-německého sporu - prezidenta Edvarda Beneše a sociálnědemokratického předáka Wenzela Jaksche. Brügel sleduje vývoj názorů obou mužů na problematiku poválečného česko-německého soužití - a usvědčuje je oba stejnou měrou nejen z účelového jednání, manipulací, ale v konfrontaci s archivními dokumenty i z nepřesných tvrzení, kterými se ve svých memoárech snažili navzájem vyřídit účty. (...) Přesto je Brügelovo dílo i přes řadu nepřesností, uvedených na pravou míru nejnovějším výzkumem, cenné jednak pro pečlivou heuristickou práci, jednak pro svůj ucelený syntetický pohled, který i přes výše zmíněné dílčí studie v českém prostředí prozatím chybí. Nelze přehlédnout též silný mravní postulát autora, odmítajícího jakoukoliv formu kolektivní viny ať z jedné či z druhé strany.