Učenec jediné svíce

(...) Dvacetistránkový překladatelův doslov naznačuje směry interpretace některých básní a celkem podrobně mapuje stevensovskou poetiku, a to především v kontrastu s básníkovým současníkem T. S. Eliotem, který představuje v rámci modernismu jakýsi Stevensův protipól. Zatímco Eliot s Ezrou Poundem se na základě vlastní volby stali Evropany a jejich chmurná díla jsou protkána sítí kulturních odkazů, Stevens v tradicí přetížené Evropě nikdy nebyl a k tvorbě svých "krajanů" se stavěl při nejlepším vlažně. (...) Přitom však Stevensovy básně, které nemáme chápat, vytrvale a zároveň hravě teoretizují: samy o sobě (báseň O moderní poezii), o imaginaci, ideji řádu, jež strukturována skutečností strukturuje skutečnost a konstituuje smysl - neustále se proměňující " výsostnou fikci", o níž mluví jedna z nejdelších básní.

Nyní po neuvěřitelných čtyřiatřiceti letech máme v češtině k dispozici další výbor z Wallace Stevense v překladu Daniela Soukupa a dodejme, že je to první výbor skutečně reprezentativní.