Zápisník a jiné texty k dějinám

Uchyluji se k této krátké recenzi i přes to, že jsem z Třeštíkova zápisníku přečetl (zatím!) jen tři části ze čtyř. Paradoxně vyjma hned první z nich, podle níž nese celá publikace své jméno. Popravdě řečeno, od Dušana Třeštíka jsem toho v životě příliš nepřečetl. Pustil-li jsem se už do louskání některé z jeho prací, vždy jsem skončil poměrně brzy. Kdo ví, zda to bylo způsobeno historikovým slohem, náročným na pozornost čtenářovu či tématikou té které knihy. Po přečtení Zápisníku se však musím panu Třeštíkovi omluvit a složit jemu i těm, kteří se na vydání dílka podíleli poklonu. O tom, že byl Třeštík vynikacící osobnost, jejíž aktivity se rozprostíraly na vpravdě širokém lánu mnoha společenských věd - nejen historie - jsem věděl již dříve, že ale jde rovněž o brilantního glosátora, stylistu a myslitele, jsem se dozvěděl až po dočtení Zápisníku. Zájemce o historické myšlení (platnost a naléhavost Třeštíkova hesla 'mysliti dějiny' bude s ubíhajícími lety spíše stoupat nežli naopak...) a historii jako takovou nebudou zklamání žádnou ze čtyř kapitol. Jak texty k dějinám, v nichž se historik věnuje svým oblíbeným tématům Velké Moravě, sv. Václavovi nebo třeba Slavníkovcům, tak také rozhovory, které s Třeštíkem vedli např. Jan Jandourek či Luděk Navara jsou přínosným čtením. Perličkou nakonec jsou pak vzpomínky tří přátel Dušana Třeštíka, z nichž především líčení historikova kolegy Josefa Žemličky vyniká vtipem i nadhledem. Člověk po přečtení tohoto příspěvku mocně zalituje, že již nemůže medievalistu zastihnout na tomto světě. Ačkoliv sám sebe ujišťuji, že nevěřím, doufám, že se tak stane jinde... Na závěr jen připojím zadoufání, že se mi třeba i jinde, než v práci - číst se dá opravdu všude - podaří zvládnout i poslední a zároveň první část Zápisníku. To aby byl zážitek kompletní.