(...) To, co přináší nového, je zejména důsledná reflexe tvorby a možnosti psaní. Vypravěč líčící příběh svého otce zjišťuje, že vlastně vypráví příběh svůj. Ne snad proto, že by jejich životy byly identické, ale proto, že nelze být někdo jiný. Svět je to, co je uvnitř nás, a jakýkoli příběh je jen zakódování sebe sama do světa textu. Hadi z Medúziny hlavy jsou sami její součástí. Nekulův Otec je důkazem toho, že knihy z prozaické torstovské řady stojí za to číst. Potěšující je, že už tak dlouho.