(...) Není to radostné čtení, ale odhaluje, jak to tenkrát prakticky bylo. Chlevňuk, věren své profesi, sice vyslovuje i vlastní hodnocení, ale těžiště sdělení je přece jenom v dokumentech, z nichž se dovídáme ne to, co si o velkém teroru myslí dnešní doba, ale to, co tenkrát, například v dubnu 1938, oznamoval v úředním hlášení poručík Trofimov kapitánu Ivanovovi. I z těch suchých, někdy byrokraticky zamotaných sdělení jde mráz po zádech, když se zamyslíme nad tím, co vlastně znamenají.