(...) Toto nepochopitelné prázdno však lze od nynějška vyplnit četbou příjemné a vtipné knížky Havlíkových historek, jak je zaznamenal jeho letitý kamarád a spoluautor Jiří Suchý. Havlík rovná se divadlo Semafor, ale také pravá jazzmanská recese. A právě z ní udělali oba pánové centrální téma svého povídání, které se odehrávalo v klidném prostředí Havlíkova letního sídla v Posázaví. (...) Typicky odlehčený sloh Jiřího Suchého působí v této knížce ještě nenuceněji než obvykle. Ani se netají tím, že v podstatě jen hodil na papír, co mu Havlík na Sázavě namluvil na diktafon. Když někde potřebuje udělat oslí můstek, učiní tak s odzbrojující upřímností. (...) U jiného spisovatele by to působilo jako amatérismus, u Suchého to patří k věci.