Alabama song

Alabama Song je prostořeká, veselá a ironická, ale i tklivá a ponurá píseň odvážné ženy nesvázané ničím, až na osudový sňatek – a pravděpodobně i šílenství, jež však ona sama líčí jako jakýsi mlžný opar zastírající vysněný ideál, jako podružnou záležitost, kterou zneužil ten, koho milovala a nenáviděla, kdo ji vyvedl do velkého světa a pak z něho vyhnal

(...) Kouzlo románu Alabama song spočívá hlavně v jazykovém ztvárnění. Leroyova Zelda používá slova hodně hovorová a expresivní, rozpínající se od běžných výrazů (jako hovadiny či šukat) přes méně obvyklé (typu cáknutý trus) až po zcela originální vulgarismy (za všechny: přechcat vlastní nadutou prdel). Ale jak slyší stále více a více hlasů bílých lékařů, uchyluje se k něžně krutým poetismům - cítí se být němým chrastítkem, prázdnou obálkou, jícnem ohlasu. Celý text je navíc jemně okořeněn angličtinou, což mu dodává patřičný šmrnc a říz: význam obratu baby girl nebo slangového hot je v době globalizace obecně znám a méně zasvěcený čtenář ho snadno dovodí z kontextu. A přeložit do češtiny libozvučné Alabama song by byl čirý nesmysl.

(...) Gilles Leroy nikdy netvrdil, že knížka používá jen fakta, ovšem s výchozími skutečnostmi zachází velice impozantním způsobem. Nejde o ilustraci dvou životů, knížka má daleko k takzvaným příběhům ze života, jak je známe z ženských časopisů. Ani název příběhu není jen ilustrační - ti, kdo znají píseň legendárních The Doors Whiskey Bar, si můžou nad stránkami knížky lehce pobrukovat o tom, jak je nutné pro tento jediný okamžik najít cestu do dalšího baru a nemyslet na to, kteréže to datum se vlastně dnes píše...

(...) Autorova homosexualita hrála poměrně podstatnou roli rovněž při formování Alabama songu. Je totiž zdůrazňována jak u Zeldy, tak u jejího manžela a Ernesta Hemingwaye, u dvou posledně jmenovaných dokonce společně. (...) Není ale postup, při němž se z biografie pozoruhodné osobnosti vyrobí román, až příliš hrou na jistotu? Jak špatné by takové dílo muselo být, aby si jím autor nezískal pozornost? Co se týče Alabama songu, je však třeba říci, že Gilles Leroy si počínal velmi šikovně. Román je totiž stručný a úsečný. (...) Leroyovo zpracování rozhodně není bulvární.