(...) Co je skutečnější? Pocity, představy, touhy, nebo zákony času a prostoru? Clara Janésová zakládá svůj život na tom prvním a svou knihu Oféliin hlas uvádí radikálními slovy: "Popřít čas. Milovat, a milovat vždy to, co je nemožné, neuskutečnitelné..." Její text je jako těžký a omamný parfém pro dlouhou letní noc.

(...) Oféliin hlas nevypráví o Holanově každodennosti, není ani fragmentem biografie. Janésová zvolila zcela jiný přístup. Oféliin hlas se nachází někde na pomezí stylizované vzpomínky a subjektivně zabarvené legendy o konci života jednoho génia. Svůj vztah k Holanově poezii Janésová vytrvale zaplétá do kontextu vlastního života. (...) Na druhé straně se jedná o prózu, v níž významná osobnost evropského kulturního života tvoří vysoce stylizovaný a ornamentální pomník nejvýznamnějšímu českému básníku druhé poloviny 20. století.