(...) Pochopitelně, že vzhledem k náročnému úkolu, který si předsevzal, není úroveň všech povídek stejně vysoká. Některé mají spíše podobu parodického profesorského žertíku, více či méně povedeného - což je ostatně i případ povídky situované do Česka. Naštěstí kniha přináší i dostatek mnohem silnějších povídek, pracujících s vděčnými tématy napětí, tajemství, překvapení i mystifikace, a půltucet povídek skutečně vynikajících. Už proto by neměla zklamat žádného čtenáře, který má rád experimentální literaturu, při čtení je ochoten přistoupit na autorem stanovená pravidla a neomezeně se těšit ze hry.

Vydání českého překladu posledního románu Milorada Paviće Papírové divadlo (v originále 2007) může v čtenáři vyvolat radost nad tím, že literární postmoderna ještě není mrtva a dokáže přinášet originální díla.

(...) Pokusit se zpracovat charakter desítek odlišných národů a jejich literatur, aniž by poučoval a působil nadutě, si může vskutku dovolit jen umělec Pavićova formátu. Ukázky z děl neexistujících spisovatelů obsažené v Papírovém divadle mají být Pavićovým příspěvkem ke zmíněným národním literaturám, jeho odpovědí na otázku, jaké texty by tito spisovatelé napsali, kdyby měli tu možnost. Nemá ambice usměrňovat či ovlivňovat, snad jen doplnit a podtrhnout osobitou příchuť té které národní literatury. Papírové divadlo charakterizuje poetický jazyk a velká dávka imaginace, pečlivost a systematičnost v přístupu k formě ve spojení s všemocným a nekonečným světem fantazie, v němž se symboly a zážitky z nejrůznějších dob, míst a životních situací mísí v jedinečný celek.

(...) Překlad Stanislavy Sýkorové se v četných stylistických zákrutách textu pohybuje lehce a uznání si zaslouží i doslov Miroslava Kouby. Zcela na místě je jeho postřeh o konturách poetiky Milorada Paviće: o sevření v trojúhelníku estetických přístupů, kde sen, smrt a mystifikace utvářejí imaginární pavučinu jednotlivých příběhů. Těch krátkých a kratičkých příběhů-povídek je v knize 38 a každou z nich napsal jiný autor (autorka) z různých zemí světa. (...) Ta neurčitost je cenná. Nedořešenost, zámlka, salta v čase, drnčící tětiva tajemství i jistá bizarnost krátké povídce svědčí. A také zabraňuje tomu, aby se literatura stala mrtvým papírovým divadlem.

Dílo srbského autora Milorada Paviće (1929), jednoho z nejzajímavějších postmoderních romanopisců, není bohužel českému čtenáři moc známé. Po téměř dvaceti letech od českého překladu nejznámějšího autorova díla Chazarský slovník vychází nyní Papírové divadlo.

(...) Všechny romány srbského autora Milorada Paviče (1929), jednoho z nejzajímavějších postmoderních romanopisců, charakterizuje výrazně ornamentální imaginace, netradiční žánrová poloha a herní aspekty vyprávění i čtení. (...) Zatímco ta první, nejznámější autorovo dílo Chazarský slovník, vyšla ve dvou verzích (pro muže a pro ženy), stránky Papírového divadla tvoří hlediště, v němž se mohou čtenář a čtenářka setkat, neboť autor myslel na oba - na čtenářku, kterou zajímá víc osobnost spisovatele než téma, i čtenáře, dávajícímu přednost textu před autorem. (...) Zřejmě nejdůležitějším tématem je vztah autora a textu. Jakkoli vstupní medailony osmatřiceti smyšlených autorů a autorek mohou vypadat jako poznámka, kterou má čtenář přeskočit, leckdy skrývají zajímavější zápletky než samotné povídky.