Příběh rakouské Romky Ceiji Stojky nazvaný Žijeme ve skrytu, který vydalo nakladatelství Argo v edici Romská knihovna, je pozoruhodným svědectvím o útlaku, diskriminaci a zvěrstvech holokaustu. A i když při jeho čtení mrazí v zátylku a místy je třeba knihu odložit a od náročného tématu si odpočinout, je to nutné čtení. Stojka píše o životě své rodiny za druhé světové války, ale je známá i jako malířka. Její obrazy mají v knize plnohodnotnou funkci a svou barevností a optimistickým nádechem ladí se Stojčiným přístupem - bylo to strašné a nikdo mi to z hlavy nevymaže, ale přežila jsem a někteří moji blízcí také.

(...) Života ve skrytu se týkají obě stěžejní části knihy - samotné vyprávění i rozhovor autorky s novinářkou Karin Bergerovou o životě (a smrti) Romů v Rakousku před válkou, za války i po ní. Ceija se musela celé dětství skrývat - nejprve ve Vídni, kde se rodina usadila v roce 1939, když byl vyhlášen zákaz kočování, a posléze v nacistických koncentračních táborech, v nichž bylo základní podmínkou přežití neupozorňovat na sebe a tvářit se, že nikdo netrpí a nikdo nic neví. Proti skrývání před vzpomínkami se Ceija Stojka rozhodne vystoupit slovem i obrazem - kniha je doprovázena reprodukcemi jejích krásných, pestrobarevných, a přesto úzkostných maleb.

(...) Žijeme ve skrytu sestává ze dvou částí. První, psaná jazykem přímého účastníka, pojednává o válce. Druhá je rozsáhlým rozhovorem autorky s novinářkou Karin Bergerovou, která nenásilně doplňuje bílá místa na mapě Ceijina vyprávění. Čtenář se tu dozví o poválečném životě, kdy byla rodina nejprve repatriována do pěkného vídeňského bytu a postupně, jak válečné hrůzy bledly, opět zatlačena na okraj společnosti a do zapomnění. (...) České vydání knihy má proti originálu obrovskou výhodu: obrazovou přílohu. Ceijiny obrazy jsou nedílnou součástí její výpovědi a pohybují se ve dvou krajních polohách. Lineární výjevy z apelplaců a hrozivá mračna krkavců na olovnatém nebi vyvažují bukolicky rozkvetlé louky a malebná tábořiště v úbočí zelených hor.