(...) Válku vnímal jako ideový konflikt, střet pokrokových a reakčních tendencí. Ve stalinismu viděl pokračovatele samoděržaví a v nacismu duchaprázdnější paralelu vilémovského Německa. K tomu nejzajímavějšímu, co deníky obsahují, patří Slavíkovy komentáře dočasné spolupráce nacistů s bolševiky a především následného střetu obou totalit. V něm Slavík jednoznačně sázel na SSSR, ačkoli - jak sebekriticky uznává - původně nevěřil zprávám o chystaném německém útoku. S koncem války v Evropě Slavík své komentáře uzavřel a vrhl se opět do víru událostí. Za povšimnutí stojí, jak jindy k jakékoli diktatuře kritický historik podlehl dobovému klimatu a v rozhlasovém projevu z 9. května 1945 obdivně hodnotil postup Sovětů a "triumfy Stalinovy národnostní politiky". Přednáška uzavírá pečlivým komentářem opatřené deníky, jež ukazují historikovu schopnost hodnotit aktuální události na základě studia minulých dob, ale odhalují též meze tohoto pohledu a ošidnost víry v dějiny jako nástroj prognostiky.