(...) Podstatně sdílnější je Květa Legátová v okamžicích, kdy může vyprávět o svém dětství, o válečných zážitcích, ale také o učitelských štacích na Valašsku, které se staly vděčným námětem jejích povídek. Spisovatelka vzpomíná věcně, promyšleně, pečlivě váží slova, její výpověď přesto nepostrádá poutavost a velké emoce. I při vzpomínce na zesnulého bratra, matku nebo otce dokáže vypravěčka udržet humorný nadhled, když připomíná především dětské rošťárny, jimiž s bratrem provokovali rodiče. (...) Poutavé jsou zvláště pasáže, v nichž popisuje detaily z přednášek Václava Černého či okolnosti studentské návštěvy u Jiřího Karáska ze Lvovic. Kniha rozhovorů Dory Kaprálové s Květou Legátovou je "návratem do Želar" také v tom smyslu, že nabízí opětovné setkání s osobitou autorskou poetikou, která se vyznačuje stručnou, přitom však mimořádně výstižnou výpovědí.