Hlavním rysem románu Čáp a Lola je neustálé prolínání a posuny realit. Hrdina a jeho přátelé se pohybují ve světech, kde neplatí známé fyzikální zákony a kde se, což je mnohem podivnější, i renomované značky liší od těch našich. Když čtenář přivykne zvláštnostem nového prostředí, hrdina usne, zavře oči, silně až k bolesti přitiskne prsty na oční víčka, či naopak zajede pod kůži jehlou.

Ústředním motivem knihy polského autora Mirosława Nahacze, kterou pod názvem Čáp a Lola vydalo nakladatelství Dybbuk, jsou „měniče času“. Drogy. Povzbuzovače. Speedy. Bílej, hnědej, jakejkoli… Houbičky z Nahaczovy románové prvotiny Osm čtyři…

(...) V románu Čáp a Lola se setkáváme s rozpadajícím se, fantasmagorickým světem mladých lidí, kteří se s volností vyrovnávají drogami. Legenda předčasně zmařeného života umělce umučeného démony často prokazuje recepci jeho díla medvědí službu. Dílo Mirosława Nahacze, který by se letos dožil šestadvaceti let, kdyby v roce 2007 nespáchal sebevraždu, však působí jako její samozřejmé pokračování. Autorova třetí próza Čáp a Lola (Bocian i Lola, 2004) se dá číst, i když je vám špatně, což je už samo o sobě hodně. Cítíme, že jde o relativně závažnou literární událost, ale na otázku, o čem kniha je, si musí každý odpovědět sám. Určitě o současné generaci " bez vlastností", které - jak pro jednou trefně uvádí záložka - " v životě zbylo jen vyrovnávání se s rostoucím blahobytem".

(...) Když čteme román Čáp a Lola a díky biografii na obálce víme, že se třiadvacetiletý Nahacz oběsil v jednom varšavském sklepě, začne se nám při četbě před očima míhat smyčka. Ta dodává již dostatečně temné knize ještě temnější odstín. Nahacz, narozený v Gladyšově, se inspiroval nejen současným českým autorem Jáchymem Topolem, jehož cituje na začátku knihy, ale také Burroughsem, Pynchonem a hudbou Joy Division. (...) Kniha Čáp a Lola je jako "opakující se melodie, která vás přivede do transu", je to mantra, jež se opájí formou, chrlí metafory a medituje sama se sebou a vlastním nadaným egem. Když hlas hlavního hrdiny tvrdí, že se svět "rozbíhal do všech stran", nelze mu nevěřit, ale po přečtení této knihy se bude rozbíhat ještě pěkně dlouho.

(...) Avšak velice záhy se klid začíná vytrácet, překlápí se v napětí, vzrušení, v rozkoš a společně s nimi ve strach, závrať a nevolnost. Próza připomíná nekonečný, bělobou pokrytý prostor, jakousi nevydařenou apokalyptickou meditaci, při níž se opakovaně otevírají dveře do těla a mysli, ale nedaří se vstoupit dál. Dveře zůstávají trvale a bolestně otevřeny. Postavy v próze téměř nepřetržitě halucinují, jedouce na speedu, "měničích času" a alkoholu. A je to jízda ohlušující, dechberoucí. Žít v realitě se zdá být nemožné, ba pokrytecké. Co taky ve světě, kde bůh studuje marketing a management, kde stále bují antisemitismus a kde se pohybují padělky lidí, od sebe rozeznatelné pouze datem prvního přijímání, biřmování, svatby a úmrtí. Nahaczův popis skutečnosti připomíná v mnohém koncentrák: oduševnělost a bohatost našich životů jsou vymizelé jako tuk v lágrech - zbude jen kůže na kostech.

(...) Základní osou příběhu vyprávěného v ich- formě je fantaskní putování současným světem, které postupně získává jediný cíl: nalézt dívku Lolu. Ta jediná snad může vypravěče vysvobodit z řetězících se dobrodružství, o nichž ani není jasné, zdali jsou skutečná nebo se odehrávají ve fantazii zjitřené drogami, zde nazývanými "měniče času". Během putování postupně hlavního hrdinu doprovázejí jeho přátelé a udávají mu směr k možné záchraně. Jako přízrak se nad tím vším vznáší tajemná postava Čápa, který připravuje měniče času a ze stránek knih od klasické literatury po pornografii do nich louhuje všemožné příběhy.(...) Spása však přece jen existuje a přichází prostřednictvím Loly, která dokáže vypravěči napomoct k návratu do reality obyčejných věcí a prázdné hlavy.

(...) Román Čáp a Lola, jenž u nás právě v překladu Barbory Gregorové vydává nakladatelství Dybbuk, je svědectvím o psaní jako povznášejícím i nebezpečném drogovém opojení, kdy jediným záchytným bodem je vztah k milované osobě (kniha je věnována Nahaczově dlouholeté přítelkyni Aně). (...) Čáp a Lola je totiž především zvláštní syntézou starého a nového. Ač autorem halucinační prózy, jsou Nahaczovy hodnoty ve své podstatě bolestně tradiční. Hlavní hrdina vyprávění v první osobě putuje světy na hranici snů a skutečnosti nikoli jako experimentátor, ale jako Odysseus, který touží po návratu domů. Dobrodruhem jako by byl proti své vůli. Nahaczův jazyk rozkývaný jako paluba Odysseovy lodi nás unáší do míst, kde vzduch vydává zvuky, prostor se roztahuje a čtverhranné místnosti mají jen tři kouty. Čáp tu z knih vaří měniče času a Lola má tělo pokryté háčky, jež se při milování zachytávají o kůži.