Jiří Pehe, jenž v těchto dnech oslaví své čtyřiapadesátiny, je znám především coby politický komentátor orientovaný na dění ve východní Evropě – letos mu ovšem v pražském nakladatelství Prostor vyšel druhý román, nazvaný Tři tváře anděla. Stejně jako ve své prvotině Na okraji zmizelého zúročil autor i v tomto případě vlastní bohaté zkušenosti – s léty normalizace, emigrací, pobytem v USA...

Politolog Jiří Pehe napsal román, v němž do osobního příběhu tří postav vstupují "velké" dějinné události celého 20. století. (...) Jiří Pehe napsal román, který znepokojuje a klade otázky, na něž není snadné odpovídat. A není vyloučeno, že na ně ani odpovídat neumíme, což ovšem neznamená, že se o to i ve vlastním zájmu nemáme pokoušet. Století, jež romanopisec epicky a filozoficky mapuje, oživuje a zkoumá, zůstává plné nezodpovězených otázek. Je dobře, že je někdo klade a vyzývá ostatní, aby tak činili s ním. Už proto, že to současné století není, ale ani nebude o nic jednodušší.

Přesto se věnuje i próze: nedávno mu vyšel druhý román Tři tváře anděla. Kniha je rozčleněna do tří částí a autor v ní klene - jak je v současné próze docela obvyklé - oblouk nad bouřlivým dvacátým stoletím. K tomu potřebuje tři vypravěče různých generací v rámci jedné rodiny, která byla traumaty moderních českých dějin stíhána skoro víc, než je pravděpodobné. Všechny kapitoly spojuje také explicitně deklarovaná, místy téměř až terapeutická potřeba vyprávět: první oddíl je dopisem matce od dávno odvrženého syna, druhý tvoří zápisky z blázince a třetí deník. Autor se snaží jednotlivá pásma odstiňovat hlavně jazykově.