(...) Jiří Štaif se Palackým zabývá léta, má načtenu zásadní literaturu k tématu. I proto svůj výklad nezaměřuje jen na běh Palackého života a vývoj jeho díla - i když v tom pochopitelně spočívá podstata jeho monografie. Zkoumá ale také zrod a bujení mýtu o Otci národa (což byl titul, který se podařilo vydobýt jen a pouze jemu, aby se tak ocitl ve společnosti Otce vlasti Karla IV. a prezidenta Osvoboditele TGM) i všechny pozdější názorové hrátky kolem Palackého, přihlašování se i distancování, vymezování se vůči Palackého odkazu. (...) Oproti předchozímu bádání dává Štaif o něco větší důraz na prameny z bezprostředního okolí Palackého - například na zápisníky jeho vnučky či rukopisný deník Josefa Kalouska. Neznamená to však, že by pohled do intimního soukromí převážil. Autor poctivě vyvažuje všechny stránky, všechny aspekty. V úvodu se hlásí k tzv. etnosymbolismu, který, řečeno s autorem, reinterpretuje symboly, mýty, historickou paměť, hodnoty a tradice své etnické "prehistorie".