Člověk romantismu a jeho svět

Nakladatelství Vyšehrad roku 1999 vydalo knihu Středověký člověk a jeho svět, a následovaly publikace o člověku egyptském, řeckém, renesančním a barokním, připravuje se „člověk římský“.

(...) kniha nepochybně nabízí poutavé čtení. Kolektiv historiků, filozofů a literárních vědců pod Furetovým vedením v jednotlivých statích sleduje, jak se měnilo či vytvářelo postavení měšťana, dělníka, učitele, lékaře, kněze, intelektuála, revolucionáře a ženy. Kupříkladu "dělník" jako jasně vymezená sociální skutečnost v té době teprve postupně přichází na scénu, "učitel" povyšuje prostou roli pomocné pedagogické síly na poslání bojovat za nezávislost, a z pomocníka faráře při mravní výchově lidových vrstev se tak stává "průkopník boje za demokracii". (...) Autoři recenzované knihy romantismus pojímají jako jednoznačně uzavřenou historickou etapu, s jejímž dědictvím se ovšem dosud vyrovnáváme a jejíž zánik - třeba v uvedeném příkladě romantické medicíny - popisují s jistou mírou ambivalence, či přímo nostalgie a smutku.

(...) Na jedné straně převládá okouzlení ze všehoschopného "já", na druhé straně deziluze z definitivnosti smrti a nesmyslnosti existence bez víry ve spasení. V tomto ambivalentním postoji se tak nese jedno z největších období evropské literatury ozdobené jmény jako například Victor Hugo, Novalis, Friedrich Hölderlin, George Sandová nebo Jane Austenová. (...) Publikace sestavená z prací osmi historiků nadto vybízí i k zamyšlení: co je to vlastně pokrok a jaký má smysl, když se společenské třídy i národní státy nezbaví svých jednostranně ideologických či egoistických zájmů? Epocha romantismu přišla s nádhernými myšlenkami a technický rozvoj sliboval ekonomický dostatek. Současně však vypustila z řetězu démony rovnostářství za každou cenu i vypjatého nacionalismu. Moderní Evropa zrozená z nadějí a romantických idejí tak nakonec dospěla ke dvěma nejničivějším válkám v lidských dějinách. Proto je obsah knihy aktuální i v kontextu dnešního evropského dění.