Poslední dokončený román Libuše Moníkové, německy píšící autorky českého původu, není příběh v klasickém slova smyslu. Jde spíš o text esejistický. Křehká epická kostra románu Zjasněná noc Libuše Moníkové zachycuje návrat Leonory Marty, slavné choreografky a tanečnice, do rodné vlasti. Její cesta z Německa do Prahy, původně zamýšlená jako lehce prodloužená zastávka během turné, vytváří prostor pro mnohá srovnání porevoluční metropole a života jejích obyvatel se stavem před dvaceti lety, kdy Marty město i republiku opustila. Samotářská umělkyně (jejíž iniciály korespondují s autorčinými) nosí v hlavě zakonzervovaný obraz domova svého mládí. A ač rozhodně není idylický, přesto dochází k rozčarování aktuálním stavem.

Něco málo přes devadesát stránek stačilo autorce (1945-1998) v jejím posledním dokončeném románu k tomu, aby současně s milostným česko-německým příběhem popsala situaci v prvních letech po listopadu 1989. (...) Vyjadřovací hospodárnost, až úsečnost knihy odpovídá současnému spisovatelskému trendu, ale bez banalit a tematické prázdnoty. Naopak, motivů je zde rozehráno tolik, že by jiný mohl ještě léta vykrádat.

Za pozornost stojí dvojí adresnost próz Libuše Moníkové. Své knihy píše německy, tedy primárně pro německé čtenáře. Proto je knize spíše ku prospěchu její opožděné vydání v České republice. Moníková se totiž hojně a podrobně rozepisuje o událostech, jakými bylo jednání o odchodu sovětských vojsk, zhoršování česko-slovenských vztahů a dalších, na jejichž pozadí je rozvíjen milostný příběh hlavní hrdinky. V roce 1996 bylo jejich zachycení zajímavé pro německé publikum, které s československými reáliemi nemuselo být blíže obeznámeno. Pro české čtenáře se v té době stále jednalo o aktuality. Nyní, s odstupem doby, zaujme společenská rovina novely víc, jelikož připomíná momenty přikryté dvacetiletým nánosem dějinného prachu. (...) Zjasněná noc nicméně zůstává vynikající knihou, možno říci beletristickým esejem o vztahu dvou lidí, dvou epoch a dvou národů.