(...) Naslouchání cizím životům se stane jejím životem, součástí jejího řádu: každý den v týdnu má svou barvu, svůj účel. Každý den by měl být vyhrazen jinému způsobu prožívání života. Hrdinka románu se stala zajatkyní svého puntičkářsky propracovaného systému života a život sám jí uniká. Vše jde podle plánu, kouzlo náhody se vytratilo, a tak se Lynn občas pokusí vybočit z normálu. Zkusí zavolat prostitutce a domluvit si s ní rande. Vážně uvažuje o tom, že manželce jejího klienta vyzradí, že jí je muž nevěrný, a zničí jí tak život. Jen tak, aby se něco dělo. Pouze jedinou věc Lynn překonat nedokáže: vzdálenost mezi sebou a svou matkou. Novela je psaná úsečným stylem. Autor na malé ploše vykreslil potřebu najít sám sebe v mase, na niž se společnost za poslední století redukovala.

(...) Antihrdinka Linda trpí pocitem, že ji nikdo nevnímá. Nesnesitelně touží po lidské přítomnosti, a tak se jednoho dne schová pod postel pokoje, jejž právě uklidila - jenom aby mohla být součástí něčího života. Pozorování náhodných hotelových návštěvníků se jí zalíbí. Stane se z ní profesionální voyeur, nebo spíš zoufale tragikomický slídil, který ve skutečnosti prahne po odhalení. Chvilku to dokonce vypadá nadějně. Linda se překvapivě zamiluje do prostitutky, již "potkala" v hotelu, a růžovými pastelkami si začíná kreslit celý nový život. Jenže ouha - sny nejsou realita a Markus Orths sklouzává ke sladkému závěru, jakým se čtenářům obvykle zalepí pusa, jen částečně. Trampoty svérázné pokojské končí nikoli šťastně, ale s příslibem lepších zítřků.