(...) Milovník Bukowského nebude však ani v jednom případě zklamán. Všechny texty si uchovávají typickou provokativnost. Boří se tu mýty, odbourávají tabu, pěstuje drsný, často až černý humor. Autor si pěstuje masku ničím nespoutaného alkoholika, děvkaře a prasáka, za níž ovšem citlivý čtenář odhalí zranitelnost a křehkost. A přemýšlivost. Pozoruhodná, a stále aktuální, je například esej Máme nakopat strýčka Sama do prdele?, kterou se Bukowski obracel v roce 1969 k rebelujícím studentům. "Ve svých úvahách se nesmíte soustředit na to, jak zničit vládu, ale na to, jak vytvořit vládu lepší "