Knihu devatenáctileté Vietnamky Lan Pham Thi Bílej kůň, žlutej drak vydalo na sklonku letošního léta nakladatelství Knižní klub, zároveň mu byla udělena Cena Knižního klubu pro rok 2009.

Útlá knížka Bílej kůň, žlutej drak je ještě " nastavena" ilustračními fotografiemi a vyprávěním z vietnamské mytologie. (...) Lan Pham Thi pracuje s češtinou naprosto suverénně, má smysl pro gradaci podporovanou právě krátkými větami a sám příběh je svým způsobem dostatečně napínavý. Proč si to také nepřiznat - jen málokdo z nás by nebyl zvědavý na zákulisí stánků s laciným textilem, odkud v poledne voní (či pro někoho páchnou) misky s nudlemi s kousky zeleniny v kořeněné omáčce, či na odvrácenou stranu restaurace, v níž je před námi během chvilky plný talíř pikantní krmě. (...) Lan Pham Thi - či vlastně její hrdinka - si vyřizuje účty. S pomíjivou láskou, s primátorem, který tu je z ryze populistických důvodů, a vlastně i s jedním ze skinů, kteři ji spolu s bratrancem na začátku napadli. Velice dobře zvládnuté a vtipné finále však nic neřeší, pointa je někde jinde...

(...) Těch několik ostře nahozených momentek, proložených pohádkou o dračím králi a efektními fotografiemi skal, moře a buddhistických oltářů, tvoří kompaktní celek vypovídající o střetu dvou světů: českého maloměsta, kde se Vietnamcům tyká a lidé v nich v nejlepším případě vidí užitečné šmelináře, a niterného světa vietnamské komunity, kde mají dobro a zlo na starosti draci a moudrost se hledá u duší zemřelých. (...) Číst tuhle knihu je zážitek o to silnější, že na něj nejsme zvyklí. Nám Čechům málokdy někdo suverénní češtinou řekne, co si o nás myslí. Jako to říkají němečtí Turci Němcům nebo Alžířané Francouzům. Příběh, který napsala ve svých devatenácti letech rodačka z Chebu, se odehrává tady a teď. Co se slovníku týče, s nadhledem míchá výrazy ze střední školy s kultivovanou češtinou, přičemž všechno pěkně "odsejpá". Text navíc prokládá vietnamštinou a zkomolenou češtinou, kterou používají její příbuzní, kteří - na rozdíl od ní - nevychodili české školy.

(...) Na druhou stranu autorka otevřeně vydává nelichotivé svědectví o české xenofobii, rasistických tendencích, naštěstí ne všudypřítomných. Čteme tu o zbabělém rasistickém útoku proti bezbranným dětem, o aroganci a úplatnosti úředníků, o zločinu vypálení vietnamského stánku, ale i o ojedinělé statečnosti českého malíře, který je schopen nekompromisně vystoupit a s vietnamskou rodinou se sblížit. Vcelku to opravdu není lichotivé svědectví. Ale autorce zdaleka nešlo jen o nějaké svědectví či prvoploánovou obžalobu. Devatenáctiletá dívka mluví otevřeně, nediplomaticky, nelaskavě, nebere si servítky, je naplněna mladistvou otevřeností. Působivé krátké, stylisticky odstíněné věty s vynikající schopností charakterizovat mluvčího, inteligentní kompozice syžetu, to jsou přednosti nadějné prvotiny. Nevelkou prózu lze přečíst na jeden zátah; působí syrovostí prožitku i schopností povýšit jej na literaturu. Jen pachuť nelichotivé hořkosti po přečtení přetrvává.

(...) Ve čtrnáctileté historii soutěže o nejlepší nevydaný český rukopis jde o nejmladší vítězku. A navíc vietnamského původu. Nynější vydání této knihy je prvním českým příspěvkem k fenoménu "migrační literatura", a to není rozhodně málo. (...) I když dějová linie může na první pohled někomu připadat nepropracovaná, text rozhodně není středoškolsky pojaté sociálně kritické vyprávění ze života vietnamské komunity. Jde o autentický vhled do jejího všednodenního života, strachu komunity i izolovanosti. Tam, kde text ztrácí na obsahové propracovanosti, "zaskakuje" formálně zvládnutí styl vyprávění: suverénní, ironizující i úsporný. Lan Pham Thi výtečně pracuje s obecnou češtinou, kterou mixuje s vietnamštinou. Má velké téma, pozorovací talent a v této chvíli i výhodu významného vydavatelského domu, který umí se svými autory pracovat.

(...) Text se vlní, proměňuje podle atmosféry - téměř magický, například při popisu tradičních kohoutích zápasů, provázejících důležitou rodinnou sešlost, či zase až groteskně krutý. A nesmíme zapomenout na škleb, který na nás civí ze zrcadla knižních řádek. Na smutek, který na nás dýchne ze scén, v nichž se život vietnamské komunity protíná s nadutostí, domýšlivostí, přezíravostí, přízemní familiárností, vychytralostí, tupostí značky "czech made". Defilují tu náckové, tak "stateční" ve stádu, "bílí koně", kteří se dokážou o sebe výhodně postarat - pochopitelně na úkor jiných, úplatní úředníci, lhostejní novináři, pokrytečtí politici, nešetřící vzletnými, ale dutými frázemi, slabá chvilka je ovšem prozradí. V tomto smyslu můžeme nazvat knihu společensky naléhavou. Ale nebojte se, opravdu to není publicistika, sveřepě se ženoucí za vytčeným tématem, ale svrchovaná próza, nasycená rozličnými osudy.

(...) Tedy především demonstraci vlastního pohledu na svět, pochopitelně trochu rozhořčeného, trochu cynického a ve finále hlavně rozčarovaného. Prózu zcela jistě zatraktivňuje autorčin původ a s ním spojený pohled zevnitř na stále velmi uzavřenou vietnamskou komunitu: bez něj by to byl další z mnoha textů o tom, jak těžké a divoké je dnes dospívání dívek. (...) Hlavním důvodem, proč knihu vydat a číst, je však už zmíněná zkušenost Vietnamky v Česku. Lan Pham Thi patří ke druhé generaci přistěhovalců: narodila se manželům, kteří tu pracovali už od osmdesátých let (a má tudíž české občanství), probojovala se naším školním systémem a češtinu ovládá perfektně. Rozumí českému i vietnamskému sociokulturnímu prostředí, obojí vnímá realisticky, jakkoli samozřejmě těžce " vydýchává" rasisty a úředníky (případně jiné vykuky), kteří vratkého postavení vietnamských podnikatelů ustavičně zneužívají; naopak příliš nerozebírá, jaký druh zboží to její strýček ve stánku prodává.

(...) Popisuje to, co dobře zná, co ji obklopuje: současnost, Vietnamci, Češi, jihočeský Písek, v němž studovala a kde se příběh odehrává. Mladá vypravěčka a její rodina tam prakticky dennodenně zakoušejí různé formy rasismu a xenofobie, agresí příběh začíná. (...) Přednosti Lan Pham Thi nespočívají v rafinovanosti, hloubce, komplexnosti či psychologické kresbě, ale v kompaktnosti, napětí, rozvíjení scén. Jedna z nich, rituální boj kohoutů, nemá daleko k mrazivosti psích zápasů z filmu Amores perros. Na rozdíl od jiných spisovatelů totiž autorka dokáže přirozeně pracovat s mýtickou rovinou, kterou asi nelze v asijské kultuře obejít: realistickým, současným příběhem prolíná vietnamská legenda o bezcitném dračím králi Šianguovi, jeho synovi Thu a průsvitné dívce Xuan. Průsečíkem obou linií je motiv draka, který je v Asii vnímán jako pozitivní symbol.