Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma

Anotace

Monografie Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma je určena klasickým filologům, romanistům, indoevropeistům, historikům a archeologům antiky a všem zájemcům o tyto obory, zvláště pak studentům. Shrnuje současný stav historického, lingvistického a speciálně epigrafického bádání o antické Itálii v prvním tisíciletí př. Kr. Seznamuje čtenáře s původem alfabetického písma ve Středomoří, s jeho cestou na Apeninský poloostrov zprostředkovanou Řeky k Etruskům a jejich prostřednictvím pak k ostatním národům v severní a centrální Itálii a nezávisle k Mesapům v jižní Itálii. Na četných příkladech komentovaných archaických nápisů představuje rané obyvatele Říma a jeho okolí i další příbuzné z italické větve indoevropské jazykové rodiny, například Venety, Falisky, Umbry, Jihopikény, Volsky, Osky aj., ale též keltské Leponty a předalpské Galy. Bohatá obrazová příloha seznamuje čtenáře se stěžejními nápisnými památkami těchto národů. Opomenuty však nezůstaly ani populace jasně či pravděpodobně neindoevropské, mj. Punové, Etruskové, Rétové, Kamunové. Své místo v knize našly i komunity s minimální epigrafickou tradicí či zcela bez ní - v případě Ligurů, Ausonů nebo předřeckého a předřímského obyvatelstva Sicílie, Sardinie a Korsiky publikace nabízí podrobný rozbor zpráv antických autorů, které se jich týkají. Monografii uzavírá nástin srovnávací gramatiky italických jazyků a základní argumenty o možnosti zařadit mesapštinu mezi tzv. helénské jazyky. Bibliografie za každou kapitolou přináší průřezovou informaci o vývoji i současném stavu bádání.