(...) Kniha Zastihla je noc tuto obdivuhodnou aktivitu zoufalých lidí bez domova, schopných vytvářet nadčasová umělecká díla, popisuje ve dvou částech. Ta první se týká vzniku a smutného konce zmíněného domu kultury: jeho obyvatele francouzská policie podezírala ze špionáže, čekalo je několikaměsíční věznění a poté dobrodružná cesta přes Maroko a Martinik do Spojených států. Druhá část popisuje životy výtvarníků, kteří ve Francii zůstali po celou dobu války, podíleli se na odboji, nebo skončili jako malířka a pražská rodačka Edita Hirschová v Osvětimi. Osudy českých a slovenských umělců ve Francii let 1938-1945 vypovídají nejenom o tom, že velký tvůrce dokáže vytvořit dílo i v nuzných podmínkách, jsou také připomínkou doby, kdy o Evropě rozhodovaly velmoci, a ukazují, kam to vedlo. Čtenáře proto nemůže nenapadnout, jak dobré je žít ve společenství, které se sice obtížně, ale přece jen nutí k tomu naslouchat všem a jejich zájmy vyrovnávat.