(...) Druhá Tomáškova sbírka Málo slov vyšla roku 2003 v Triádě. V novější básníkově tvorbě znatelně ubylo exprese (zvláště té explicitní), autor intenzivněji pracuje s lyrickým náznakem, veršovou zkratkou. Zachovává však paralelismus osobního i nadosobního, lidského i přírodního. Dění básně je často situováno do nevábné pražské periferní scenerie (například nuselské okolí Botiče) i do mrazivě české krajiny. Zde se odvíjí jemná reflexe proměn osobní historie (přibyly motivy rodinné, dětské…) i tolik determinovaného života současné české „polis“. Hrůzy i radosti jsou uloženy více pod povrch, ale právě intenzivní kroužení kolem nich a usilovné hledání lapidárního a sugestivního výrazu charakterizuje Tomáškovy texty tohoto období. Byť jejich nota poněkud ztichla a zkomorněla, nezmizela autorova citlivá (mnohdy ironicky zahrocená) pozornost vůči nedávným i současným mocichtivým stínům minulosti, rozmývaným vinám a dvojakosti zapomnění.